Jak se mi to podařilo? Klíč k úspěchu spočívá například ve zdravém dopoledních pojídání ovoce a zeleniny, zbytečně se netrápit tím, že budete mít doma potraviny, ze kterých se tloustne a přesto jejich milujete a také v uvědomění si, že jedno zhřešení budete muset odčinit velmi dlouho a to vám za to skutečně nebude stát. Martinu Králíčková motivovaly k napsání knihy její přátelé. Zvídavé otázky jejího okolí a zejména neustále vyptávání se ohledně jejího jídelníčku ji přesvědčili o tom, aby to dala všechno dohromady na papír a pomohla tak i ostatním k tomu, aby snadno a bez trápení shodili pár nadbytečných kilogramů.
I vy sama jste měli problémy s nadváhou, ale podařilo se vám to zlomit a nakonec se můžete těšit ze skvělé figury. Jak a kdy jste nastartovali tuto změnu?
Částečně se to zlomilo v mých osmnácti. Pravdou ale je, že jsem se potýkala s různými dietami a váha mi létala nahoru a dolů. Stále jsem se trápila tím, co můžu jíst a co ne. Svůj životní styl jsem začala měnit až během svého několikaletého pobytu v Itálii.
Popište nám ve stručnosti váš způsob hubnutí, který byste mohli poradit i ostatním ženám. V čem je jiný a v čem spočívají jeho výhody oproti ostatním dietám?
Hubnutí bez diet a cvičení martina Králíčková bezd
Hubnutí bez diet a cvičení martina Králíčková bezd
GALERIE
Napsala jsem o tom celém knihu Hubnutí bez diet a cvičení, takže se to těžko shrnuje v pár větách. Ve své knize mimo jiné popisuji, že lidé dělají chyby, o nichž netuší, ale které jsou příčinou jejich nadváhy. Například příliš věří různým odborníkem a tak si například myslí, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Ráno se nacpou a pak jsou unavení a neschopní pracovat a myslet. To proto, že se všechny jejich energie soustředí ne v mozku, ale na trávení bohatých snídaně. Je to stejně jako v přírodě. Když se zvířata dobře nahlížet, leží, spí a tráví.
Ve své knize porovnáváte vášeň k pojídání se závislostí na drogách. Tyto dvě věci mají opravdu společného víc, než bychom se domnívali. V obou případech je totiž podstatné, aby se změna nastartovala v naší hlavě. Když nás do toho bude nutit okolí, tak „odvykačka“ nebude mít žádný úspěch. Kde byste poradili najít ženám motivaci, pokud selhalo již mnoho pokusů o diety a o další už nemají zájem a netouží ani po přeprogramování myšlení?
Rozdíl je v tom, proč jsou tyto ženy bez motivace. Pokud je důvodem například, že si přečetli, že bez cvičení nemohou zhubnout nebo si myslí, že se do konce života budou muset trápit hladem, pak se s tím dá něco dělat. Doporučila bych jim přečíst si mou knihu nebo nečtou, tak jsem namluvila i audioknihu.
Apel zejména na pozici „velitele kuchyně“, který má největší dopad na stravovací návyky kuchyně a také má dbát na to, aby nebyla chladnička přeplněná a nelákala nás na nesmyslné vyjídání. Dá se však podle vás tato teorie udržet iv rodině s dětmi, které rostou a potřebují si někdy pomaškrtiť nebo dopřát kalorickou bombu?
Tak k tomu vám něco řeknu. Minulý týden jsem byla na soustředění malých basketbalistů a musím vám říct, že jsem se zděsila. Rodiče asi měli pocit, že jejich dětí zahynou kvůli nedostatku cukru. Jinak se totiž nedá vysvětlit, proč jim naložili plné igelitové tašky různých čokoládok, sušenek a sladkých nápojů. Navíc nikdo z těch dětí nevypadal tak, že by trpěl nedostatkem jídla. Právě naopak. Mali nadváhu.
Hubnutí dieta pilulky vaha dreamstime
Hubnutí dieta pilulky vaha dreamstime
GALERIE
Co když do změny nechce jít celá rodina? Někdy je opravdu těžké mít dostatek odhodlání na to, abyste neporušili zásady, když vy sedíte nad talířem dietního salátu a oni si zatím pochutnávají na vašem oblíbeném smaženém řízku.
Tuto vidím dvě řešení. Za prvé vařte to, co vám osobně nechutná. Za druhé, záleží na vaší hlavě. Já k tomu přistupuji tak, že pokud vím, že něco není příliš zdravé, tak mi pět minut blaha nestojí za to, že se můj žaludek a moje střeva budou několik hodin trápit.
Byl by tento způsob stravování dle vás vhodný i pro děti? Kde podle vás děláme při nich chybu při určování stravovacích zvyklostí, kdy se znepokojivě stále zvyšují počty obézní mládeže?
Ano, je to vhodné. Takto se stravuje i moje dospívající šestnáctiletá dcera, i můj závodně sportující třináctiletý syn. Má čtyřikrát týdně trénink a každý víkend dva zápasy. Oba se řídí tím, co píšu ve své knize a jde to. A kde děláme chybu? Přistupujeme k tomu špatně. Možná jsme sami zmateni, co je vlastně správné. Neustále nás bombardují reklamami o zdravou svačinu a o tom „nejlepším“ pro naše děti. A my je pak krmíme ohromným množstvím cukru, dovolujeme jim pít džusy, sladké a energetické nápoje. No to by bylo na dlouhé povídání.
